Obec Boží Dar
Obec Boží Dar - historie
Boží Dar je svojí nadmořskou výškou 1028 m n.m. nejvýše položeným městečkem ve
střední Evropě.Jméno obce Boží Dar je údajně odvozeno od výroku saského
kurfiřta Johanna Friedricha, který když mu byla k odpočinku nabídnuta sedačka z
jednoho kusu stříbra pronesl : " Dieses edle Metall, das ist euer Brot, das ist
eine Gabe Gottes " ( " Tento ušlechtilý kov, je Váš chléb, to je dar boží " ).
Tomu ovšem předcházela dlouhá historie.
Okolí Božího Daru se začalo utvářet již v prvohorách, kdy se na místě celé Krušnohorské soustavy vypínalo nevysoké pohoří. Koncem prvohor v době variského vrásnění začaly k povrchu pronikat hlubinné žulové vyvřeliny a Krušné hory se začaly pomalu zvedat. Na tyto vyvřeliny se vázala řada významných krušnohorských ložisek cínu, wolframu, stříbra, olova, zinku, niklu, kobaltu, vizmutu, uranu, arzénu a mědi. V průběhu třetihor došlo nedaleko od místa, kde nyní leží Boží Dar, k mohutnému sopečnému výlevu čediče a vzniká Božídarský Špičák, který je se svými 1 115 m n.m. nejvyšší čedičovou kupou sopečného původu ve střední Evropě. Později v postglaciálu začalo na přilehlé tektonické poruše v místech, kde vyvěrají hlubinné prameny vznikat Božídarské rašeliniště. Lokalita Božího Daru však ještě dlouho musela čekat na příchod prvních osadníků.Ještě na počátku 16. století pokrýval okolí Božího Daru hustý vysokohorský prales. V roce 1212 římský král Fridrich II., později zvolen římským císařem, vydává Zlatou bulu sicilskou, v níž českému králi Přemyslu Otakarovi I. uděluje dědičný královský titul, ustanovuje nedělitelnost území českého státu a vymezuje postavení českého krále a Čech vůči Římské říši. Český král se tak stal i jedním ze sedmi kurfiřtů, oprávněných volit římského císaře. Zároveň, za věrnou oddanost a podporu Císařství římskému, římský císař Fridrich II. daroval českému králi Přemyslu Otakarovi I. okolní půdu Božího Daru a od této doby je toto území pokládáno za české léno. V roce 1424 toto území získali čeští páni z Tetova. Po smrti Jiřího Viléma z Tetova se okolí Božího Daru stalo majetkem Jiřího z Poděbrad. A to až do roku 1459, kdy ho jeho dcera přinesla jako svatební dar saskému kurfiřtovi Albrechtovi. Boží Dar se tak včlenil do saského území, ale přesné vytyčení hranice mezi českým státem a saským kurfiřstvím bylo spíše symbolické, protože božídarské teritorium bylo všeobecně pokládáno za chudý kraj, kde se nevyplácela ani těžba dřeva. Spory o přesný průběh státní hranice obou států vznikly až na přelomu 16. století, kdy žačalo docházet k náhodným objevům valounů stříbra a cínu v naplaveninách potoků.
Okolí Božího Daru se začalo utvářet již v prvohorách, kdy se na místě celé Krušnohorské soustavy vypínalo nevysoké pohoří. Koncem prvohor v době variského vrásnění začaly k povrchu pronikat hlubinné žulové vyvřeliny a Krušné hory se začaly pomalu zvedat. Na tyto vyvřeliny se vázala řada významných krušnohorských ložisek cínu, wolframu, stříbra, olova, zinku, niklu, kobaltu, vizmutu, uranu, arzénu a mědi. V průběhu třetihor došlo nedaleko od místa, kde nyní leží Boží Dar, k mohutnému sopečnému výlevu čediče a vzniká Božídarský Špičák, který je se svými 1 115 m n.m. nejvyšší čedičovou kupou sopečného původu ve střední Evropě. Později v postglaciálu začalo na přilehlé tektonické poruše v místech, kde vyvěrají hlubinné prameny vznikat Božídarské rašeliniště. Lokalita Božího Daru však ještě dlouho musela čekat na příchod prvních osadníků.Ještě na počátku 16. století pokrýval okolí Božího Daru hustý vysokohorský prales. V roce 1212 římský král Fridrich II., později zvolen římským císařem, vydává Zlatou bulu sicilskou, v níž českému králi Přemyslu Otakarovi I. uděluje dědičný královský titul, ustanovuje nedělitelnost území českého státu a vymezuje postavení českého krále a Čech vůči Římské říši. Český král se tak stal i jedním ze sedmi kurfiřtů, oprávněných volit římského císaře. Zároveň, za věrnou oddanost a podporu Císařství římskému, římský císař Fridrich II. daroval českému králi Přemyslu Otakarovi I. okolní půdu Božího Daru a od této doby je toto území pokládáno za české léno. V roce 1424 toto území získali čeští páni z Tetova. Po smrti Jiřího Viléma z Tetova se okolí Božího Daru stalo majetkem Jiřího z Poděbrad. A to až do roku 1459, kdy ho jeho dcera přinesla jako svatební dar saskému kurfiřtovi Albrechtovi. Boží Dar se tak včlenil do saského území, ale přesné vytyčení hranice mezi českým státem a saským kurfiřstvím bylo spíše symbolické, protože božídarské teritorium bylo všeobecně pokládáno za chudý kraj, kde se nevyplácela ani těžba dřeva. Spory o přesný průběh státní hranice obou států vznikly až na přelomu 16. století, kdy žačalo docházet k náhodným objevům valounů stříbra a cínu v naplaveninách potoků.
